Aneb kdy se z Víry stává Nástroj - a místo výhody - nevýhoda!
(Z pohledu funkce Víry jak jí chápe moderní věda - a zpohledu věřícíh)
Asi si otevřu poradnu pro věřící a nevěřící. Jelikož nepatřím mezi ani jednu skupinu , vypadá to jako bych měl všemu rozumět. Opak je ale pravdou, nechápu propagandu, boje a sváry (ve smyslu antropologie, sociologie atd to sice smysl dává, ale ne vždy).
Ke sváru stačí například jeden evangelík a jeden katolík. Jedna věřící a jeden nevěřící.
Když jeden druhého podvádí ve vztahu, nemá to s vírou co společného.
Pokud jste věřící a nevíte nic o nevěřících a ostatních vírách - zůstáváte zaseklí ve vašem mikro světě.
Nebo obráceně - my zůstáváme v našem mikro světě a vy Věřící nám pak nemůžete rozumět... natož pomoci.
Otevřenost a naslouchání je klíč k úspěchu a k porozumění. Nebo Vám snad bůh nadělil řeč? Nenadělil.. museli jste se jí sami naučit.
Tento příspěvěk na téma chodit s nevěřícím se mi velice líbí , z hlediska psychologie, sociologie odkrývá jisté názory tohoto muže na víru se mužskou logikou - některé části jsou až tak silně logické, bohužel založené na špatných faktech, ale i tak některými dokonce souhlasím , ovšem jsou pravdivé?. Bez svolení autora ho zde archivuji (v diskuzi by byl zapomenut) jako vzor k zamyšlení - jeden z mnoha názorů?
Tak nyní ten slibovaný příspěvek - jeho analytický rozbor (laický) uvedu ještě v tomto týdnu. Odkreji některé falešné myšlenky a hlavně chybné závěry logiky. Logika je totiž operace, která přenáší pravdu či lež do další oblasti či tvrzení a při použití špatného faktu/prvotního základu tedy LŽI - dokážem s logikou téměř cokoliv. Občas je těžké vysledovat chybný moment v jejím provedení (chytrý obrat pravdy v lež(nepravdu)). Vzorem mi je sám velký Dänikem, mistr v logických obratech a smyčkách pracující téměř s ničím hmatatelným. Přesto jsem jeho závěrům na kratší čas podlehl.
Pokud můžu něco přidat, chození s nevěřícím. Záleží i na tom jak spolu "chodíte" počítám, že tady nikdo s nikým nechodí tak jak je dneska "normální". Další věc je jak žijete ve Víře a v Církvi. Pokud jdete v neděli na mši sv. a modlíte se večer několik minut, v pátek nedržíte půst a jste "ochotní" jít do hospody nebo na zábavu, nebo v sobotu jdete "kalit" a v neděli pak na mši sv. zřejmě nebudete mít problém vyjít s nevěřícím. Otázka pak ale je nakolik ještě žijete ve Víře a v Církvi. Tím se opět vracíme k "mému tématu" existence Zlého ve světě.
Pokud budete oba věřící a praktikující křesťané, máte jednu výhodu, "věci" které populace dodržuje na základě snadno přestupitelných norem, dodržujete na základě Víry. Takže si vlastně můžete být vcelku jistí tím, že vás manžel/ka neopustí a ani se nedopustí úletu. Neodpustím si dodat, že člověk který se neožení-nevdá je mnohem blíže Bohu, protože se stará o to aby se líbil Bohu, manžel se stará o to aby se líbil manželce. Pokud bude jeden navíc nevěřící a méně telerantní, tak se věřící bude snažit se mu také zalíbit. Jestli mi rozumíte, jak dlouho vydržíte vzdorovat "ukecávání" hele zajdem dneska na zábavu do kostela nemusíš ráno, zajdeš tam večer? Jenže když jednou zajdete večer může se stát, že večer budete mít "jinou práci" a řeknete si, tak půjdu příští týden. A z týdne se také může stát měsíc a z měsíce rok. Není podmínkou samozřejmě, ale pokud budete oba věřící, tak vám tohle nebezpečí nehrozí, když bude jeden línější druhý mu pomůže, protože máte oba stejný žebříček "hodnot" první je Bůh, ale když u druhého Bůh "neexistuje" nebo "vidí" Boha jinak, je problém.
Uvědomme si, že Církev je putující tímto světem, ale směřujeme k Bohu. Vyplatí se nám riskovat, že pomalu od Boha odpadneme, aniž by jsme si to uvědomili, a po smrti skončili v pekle? Na zemi jsme krátce ve srovnání s Věčností(
Zde si dovolím teoretickou stať, věčnost nemůžeme chápat jako nekonečné množství času - spíše jeho nepřítomnost - Crewmanek
).Koho chceme milovat? Člověka, kterému nebudem po smrti patřit a on nebude patřit nám(alespoň tak jak to teď a tady chápem) nebo chceme patřit výlučně Bohu tady a teď, když jedině Bohu náležíme a jedině Boha máme milovat? Teď už samo zacházím ad absurdum, ale takhle se ptejte, když narazíte na toho pravého nevěřícího. Protože manželství je svátost musíme k němu i tak přistupovat, jedině v Lásce Ježíše Krista a vedeni Duchem svatým můžeme společně, jako manželé, směřovat k Bohu - ale OBA. Pokud jeden chce směřovat k Bohu a druhý bude svázaný se Zlým, kam asi dojdem? Možná se vám to zdá kruté, ale uvědomte si, že manželé jsou každý jednou polovinou toho druhého, spíme spolu, spolu vstáváme, jíme, milujeme se, uklízíme, i hádáme a usmiřujeme. A také si uvědomme že naše tělo je pořád hříšné a duše má sklon ke hříchu a když je jedna naše polovina hříšná a v dnešní době je i běžné, že nepokřtěná a nepřistoupí na církevní sňatek, o Bohu bude tvrdit, že mu takhle nevyhovuje, že na něj má jiný "názor".
Můžem být nakonec postaveni před volbu kdo a co teď - Bůh nebo partner. Pokud budete opravdu žít v milosti Boží, nemusíte mít strach o sebe, ale nakonec se může stát, že se manželství stane "neudržitelné" nebo si to ani neuvědomíte, manželství se nějak udrží, ale co po smrti. Budete(budeme) schopni při našem soukromém soudu říct jsem Tě hoden Pane? Pokud tady řešíte studium a kariéru před dětmi. Tak se zase vrátím ke svátostem církve. A budu zase přehánět až do krajnosti, ale tak by jsme také svátosti měli vnímat, byť je to někdy neslučitelné se životem ve společnosti samozřejmě :-) Manželství je svátost, ale kde je svátost vystudování VŠ, kde je svátost kariéry? Nějak je postrádám ve výčtu svátostí Církve. Pokud se tedy necítím povolán Bohem k přijetí svátosti manželství, se vším, pak bych tedy jako muž měl "uvažovat" o tom zda jsem povolán k přijetí svátosti kněžství, nebo řeholnímu životu, případně ke složení jiných slibů. Pokud ne, jsem povolán k přijetí svátosti manželství, oddalování přijetí této svátosti, byť se mi důvody mohou zdát racionální, je vlastně protivení se Boží vůli.
Ostatně kam nás zavedla naše racionální společnost vidíme na každém kroku. A samozřejmě si ještě můžem položit jednu otázku, jsem ochoten/ochotna, vstoupit do manželství s někým kdo je opravdu hluboce praktikující křesťan? Např. modlí se denní motlitbu církve, chodí na mši sv. dvakrát nebo vícekrát týdně, dodržuje půst i mimo postní období, nepřijímá antikoncepci(potrat je snad samozřejmý(*když autor myslí), o otázkách Víry se baví radši než o tom, jaké auto si koupí, je ochoten obětovat pár hodin přesčasů(byť placených) kvůli mši sv., kdo než by jen šetřil na dovolenou dá peníze na dobročinné účely, mezi jeho oblíbenou četbu patří Písmo svaté, Katechismus a životopisy svatých, než sledování televize?
Pokud jste si řekli, že s takovým člověkem je život k nevydržení, tak by vás to také mělo dovést jakých ústupků už jste se "dopustili" při hledání toho pravého a právě mezi nevěřícími. Jasně je to dlouhý, zmatený, mimo realitu dnešního světa, skoro extremistický. Ale já si myslím, že když neřeknu Bohu ANO ANO, tak vlastně říkám NE NE, neexistuje nic napůl, ta polovičatost nás od Boha jenom odvádí. A taky věřím, že ne někde je ten pravý-pravá, ale ta pravá se z ní stane, ne proto, že mi bude ve všem vyhovovat, ale že se ji naučím milovat i s jejími chybami. Ale na to také musí být dva, protože když jeden miluje a ten druhý neví co to znamená(a nevěřící nezná opravdovou Lásku) tak se nikdy doopravdy milovat nebudem. Musíme být schopni kompromisů a ústupků ale jediný kompromis pro nás nesmí existovat pokud nás odvede, byť o malý krůček" od Boha.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.